harfenistka Zbyňka Šolcová
Home Životopis Koncerty Galerie Múza Diskografie Ukázky Reference Nabídka Poezie Fotografie Kontakt



KOŠILKY

Jsem žena – přiznám se –
trochu marnivá,
mám ráda krajky a hedvábí…
Čekám, až všimneš si,
že jsem si oblékla košilku,
která tě přivábí…
Ty oči nezvedáš, nevidíš, nevnímáš,
vím, jiné starosti máš…

Nedávno třásla mnou
v nemoci zimnice,
ve staré flanelce vyšla jsem z ložnice
a ty ses podíval.
usmál se malinko :
Máš krásnou košilku!
Vždyť v té jsi spávala

vždycky, když čekalas miminko… !


OCELOVÉ BLUES

Patříme k sobě…
Tak jako ty beze mě
já ničím nejsem bez tebe,
bok po boku světem jdem

a nedosáhnem na sebe!
Věční milenci, co se nikdy nespojí,
dál mlčky nesem úděl
železničních kolejí…


NESPÍM

Nespím.
Nespím!
Už zase nespím!

Myšlenky se mi v hlavě točí
jak výrostci na řetízkovém kolotoči,
některá odpadne a jiná naskočí…
A já pořád nespím!!!
Vtom přichází jedna, kterou neznám
a ptá se mě, proč tak reptám!?
V té chvíli už je mi to jasné
- na světě není všechno krásné

jako má postel v teplém pokoji!
Kolik je lidí, kteří mají hlad,
je jim teď zima a nemají KDE spát!
Musela bych být velký počtář,
abych spočítala, kolik dětí
nemá ani svůj vlastní polštář!
A já tu brečím, že nemůžu spát.
Měla bych se stydět ,a ne naříkat!

Bude svět někdy lepší?
Nevím.
Ale já se mám fajn.
Vždyť JENOM nespím…!



PŘEDSTÍRÁNÍ

Tužkou na dlaň napíšu si tvoje jméno.
V noci tebepusté
stokrát marně vysloveno…
A sama se jí místo tebe
něžně pohladím.
V noci bez naděje.
Když dělám,
že spím…
 
 

PROMĚNY

Tenkrát jsme ještě usínali tak blízko sebe
a někdy ještě blíž…
Navzdory létům
však stále stejně
po mém boku klidně spíš.
Pravda, už nemám prsa jako jablíčka,
ve vlasech sem tam nitka stříbrná
a únava mi často sedá na víčka…
Jinak jsem snad stejná,
dokonce říkáš stejně krásná,
i když vím, že tohle není zpráva jasná…
To tvůj zrak s mou krásou drží krok,
oba vzdalují se a chřadnou
rok co rok…
 
 

DUŠE LOUTKY

  Jsem tvoje loutka...
  sic ne dřevěná,
  taháš za nitky
  a já krčím ramena,
  hračkou tvou se stala
  moje těžká hlava,
  podle přání tvého
 odmítá i přitakává...
  Mými pažemi
  se v noci objímáš,
  nad chybami svými
  mé oči zavíráš...
  smějí se pro tebe
  má tichá, rudá ústa
  a zítra rozpláčeš mě
  podle svého gusta...
  mým vratkým krokům
  jednoduše zavelíš.
    Však moje DUŠE ?
    Co ty o ní víš.....
 
 

TVÁ

Jsem ještě trochu nesvá,
když jsem tvá...
Přivírám oči,
když se na mě díváš,
nemusím nic říkat,
slova mi ze rtů slíbáš
a uschováš je do barevných pohlednic,
které si můžem z očí číst,
i kdyby na světě nezbylo nám nic,
jenom ty oči, ústa dlaně...
a vzpomínka sladká i bolavá
na chvíle,kdy bývala jsem
ještě trochu nesvá,
ale vždycky tvá...
 
 
 

LÁSKA JE MOJE...

 
Láska je moje omega i alfa.
Láska je jako libozvučná harfa,
která má místo zlatých strun
ostnaté stonky růží.
Srdce i prsty mi krvácí
a než poslední akord dozní,
já za tu hudbu andělskou
zaplatím vlastní kůží...
 
 
 
 

ŽÁRLÍM

Bolí mě duše...
svůj dráp do ní zasekla
žárlivost,
šelma hladová,
zkouší mne,
kolik ještě snesu,
hrdlo mi svírá
tlapa ledová,
skrz oči mé
na mne civí ze zrcadla
a ostré zuby
na mne hrůzně cení...
A mně slábne tělo,
srdce už v něm není,
vždyť jsem jí ho právě
sama dala sežrat!
Nic naplat !
Je to přece šelma,
proto nepáchá tím hřích,
že se živí masem
srdcí žárlivých...
 
 
 

POKLAD

Hladíš mě něžně na bříšku...
To, co v něm ukrývám před světem,
střežíš jak poklad v oříšku...
Večer co večer ho konejšíš
přes paraván z kůže a noční košilky,
už brzy jej budeš ukládat do bílé postýlky
a mne, z toho tandemu znavenou,
usínat necháš na svých ramenou...

 
 

VRAŤ SE !

 

Vrať mi svou lásku, svoje srdce,
vrať mi svá ústa, horké ruce,
vrať mi svůj klid a svoji víru,
úsměvů šťastných plnou míru.
Bez tebe jsem jak hvězdy bez měsíce,
jak bez krve a bez ruměnce líce,
jsem zbytečná jak bez včel úl,
jak bez krajíce chleba sůl.
Bez tebe, lásko, nejsem ničím !
Neslyšíš, jak křičím???

 

Ukázky z knihy City a pocity (Zbyňka Šolcová), vydalo nakladatelství Pragoline v roce 2005.

© Baťa